Jako malá jsem sice měla ráda pohádky o Popelce, Šípkové Růžence a dalších děvčatech, v hlavě jsem si ale vytvářela pohádky jiné. Pokaždé, když domů přišel katalog (tenkrát to bylo německé Quelle), jsem se zavřela v koupelně, napustila si horkou vanu a pomaloučku listovala celým katalogem. Představovala jsem si, že jsem dospělá ženská, která má přítele a mají spolu vlastní domácnost. Vžila jsem se do té role a listovala katalogem a hodnotila, co bude potřeba koupit, co by bylo fajn, ale je moc drahé na náš rozpočet a co je úplně trapný.
Dneska jsem přišla domů ke své drahé polovičce (která se tou dobou nacházela – a pořád nachází – a asi ještě dlouho nacházet bude – na pivu se svým nejlepším kamarádem). Otevřela jsem jeho dopisní schránku (klíče od ní mám jenom já, protože on se s ní prostě odmítá zdržovat) a vylovila z ní nový IKEA katalog. V jedný ruce s taškou s nákupem, v druhý ruce IKEA katalog a klíče, si to pomalu šinu nahoru po schodech a nadávám, že je to asi jediný barák široko daleko bez výtahu. „Obratně“ si odemknu a vrazím do pneumatiky, kterou si drahý objednal na auto a elegantně ji odložil hned za vchodové dvoře, položím tašky a jdu rozdejchávat ty schody…. a jak tu tak sedím, padne mi oko na ten katalog.
Poté, co jsem se zabydlela a připravila si večeři, jsem si v pyžamu zalezla do postele a vzala si IKEu (a večeři). Začala jsem jí listovat a hodnotit, co by se mi líbilo. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na hnědé kachličky, co jsme měli doma v koupelně a teplou vanu a moje představy o vysněné domácnosti s mužem (tenkrát mi bylo jedno jakým… už tehdy jsem silně pochybovala o tom, že jakožto prokazatelně nenormální jedinec si budu schopná udržet nějakýho normálního chlapa). A cvak. Je to tam. Respektive JE TO TU! 20 let (ne vždy trpělivého) čekání/snažení/průšvihů/zklamání a jsem tam, kde jsem vždycky chtěla být… a vlastně je i jedno, že všechno z katalogu musím ve světle své současné situace zařadit do kategorie „mimo náš rozpočet“.
P.S. chápu, že hodnota tohoto příspěvku je menší než nulová… ale mě to prostě udělalo ohromnou radost a chci si to pamatovat. A protože já si nepamatuju nic, musím si to napsat. 🙂
P. P. S. ve skutečnosti se nejednalo o vanu, ale záchod… chvíli mě napadlo, že by to mohl číst i někdo další a horká vana zní prostě líp (nejsem totiž seznámena s tím, nakolik je rozšířen zvyk číst si na záchodě).
svedkyne 