Jeden z důvodů, proč jsem si vybrala Haifu a ne Jeruzalém, byl ten, že Haifa je jedno z nejotevřenějších měst tady, v Izraeli. V místní populaci samozřejmě převládají Židé, ale jak už víte z mého vyprávění, jsou tu i muslimové a křesťané a vycházejí spolu vcelku dobře – minimálně na první pohled se to tak zdá.
Stejně tak i tady na škole studují Židé, muslimové, křesťané, drúzové a pak my, mezinárodní studenti. Logicky vzato tu převládají Židé, já ale okolo sebe nejčastěji slyším arabštinu. Arabské dívky poznáte na první pohled. Některé se oblékají jak známe z filmů… jsou celé v černém a s šátkem, který zakrývá vše, krom obličeje. Některé jsou oblečené velice moderně – džíny, tričko a sáčko, šperky a balerínky barevně sladěné s šátkem, zakrývajícím vlasy. Některé nenosí ani šátek a poznáte je jen podle arabštiny, arabského vzhledu a toho, že jsou zakryté (přestože oblečené podle nejmodernější západní módy).
Kolikrát se mi tu ale stane, že se přesouvám z místa A do místa B, pospíchám a na ulici nebo chodbě potkám muslimku. Tady na kolejích nejčastěji tu typicky černě zahalenou muslimku. Podíváme se po sobě a já vždy přemýšlím. Můžu si dovolit se usmát? Bude to brát jako provokaci nebo jako vstřícné gesto? Co si o mě tak myslí?
Zkouším se na sebe podívat jejíma očima. Zcela očividně jsem Evropanka (můj slovanský původ se prostě nezapře). Jsem světlý typ (přestože díky pečlivému opálení už jsem překonala i mnohé své arabské kamarády), mám dlouhé blond vlasy, které moc často nesepínám a rozhodně nesplétám do drdolu, takže většinu času jsou prostě rozevláté. Protože je tu krásné počasí, tak i já jsem konečně odhodila svetry a běžně tu chodím v sukních, šatech, minikraťáscích, tílkách, tričkách, vestičkách.
Dneska jsem se zeptala na názor i vás, na Twitteru. Zeptala jsem se, co si tak asi o mě myslí… Dostalo se mi ale jen „západní“ odpovědi – co by si o mě myslel zahalený člověk pocházející z Evropy, nebo z Ameriky. „My na západě“ máme ve zvyku brát zahalování jako něco špatného. Často se zahalováním argumentuje v případě islámu jako něčím škodlivým – typu: „podívejte na ty chudinky ženy, které se musí celé zahalovat a nemohou se oblékat, jak chtějí“. Blbost. Teda samozřejmě ne úplně. Každá mince má dvě strany. Já jsem západní člověk. Narodila jsem se ve střední Evropě, vyrostla jsem tam a doufám, že tam i umřu. Mám zakořeněné západní myšlení, což je na mě i hodně vidět. Jsem hodně otevřená i v téhle zemi (což je trochu problém, i když je otevřenější, než si možná mnozí z vás myslí).
Nicméně. Pro ně, s jejich stylem myšlení, to není nic špatného. Záleží na mnoha faktorech – z jaké rodiny pochází, z jakého města pochází. Vždyť je to stejné jako u nás. U nás je normální oblékat se jak se oblékáme, tady se Židovky oblékají dosti prazvláštním způsobem. Mají upnutý hořejšek (tílko, tričko) a zastrčené většinou do legín, případně kalhot. Nenosí sukně, šaty a kraťasy… prostě upnuté kalhoty (nebo legíny) s vysokým pasem, do toho zastrčené triko nebo tílko, dlouhé rozpuštěné vlasy (zvlněné, tmavé) a buď absolutně nenalíčené nebo výrazně nalíčené. Arabky oproti nim mají styl. S oblékáním si hrají, móda je očividně baví. A zahalování je v tom podporuje, protože si hrají víc s detaily.
Navíc. Nejsem až tak jiná. Já se taky zahaluju… pokaždé, když vycházím z pokoje… Pokaždé se schovávám za řasenku, oční linku, make-up nebo aspoň tvářenku a jelení lůj nebo lesk na rty. Na první pohled naprosto odlišné typy „skrývání“ se… v našich hlavách (mé a jejich) ale dost podobné.
svedkyne 