Podzimní čtení

Jedna dobrá věc na pracovní neschopence je, že máte #vicecasunacteni

Harry Potter a prokleté dítě

Pro fanouška Harryho Pottera je prokleté dítě povinnost. Jediné, co zbývalo rozhodnout, je, zda si ho přečtete už v angličtině, nebo počkáte na český překlad. Protože moje anglická objednávka měla dost velké zpoždění, rozhodla jsem se ji zrušit a nakonec si počkala na český překlad. Snažila jsem se co nejvíce ignorovat ohlasy a recenze a s obavami se nechala překvapit.

Moc jsem toho po pravdě nečekala. Kniha typu scénáře, navíc od někoho nového, s pár řádkami textu na každé stránce a v malém formátu…

Ale povinnost je povinnost. Jako ve většině svých recenzích neprozradím pointu, kdyby zbyl ještě nějaký osamělý čtenář, který se k tomu ještě nedostal… nicméně musím přiznat, že mě kniha velice mile překvapila. Scénářový formát mi nakonec ani trochu nevadil – po pár stránkách jsem ho přestala vnímat a představivost se odvíjela úplně stejně jako při čtení klasické knihy. Napsané to je pořád skvěle čtivě a kupodivu i napínavost zůstala zachována. Knihu jsem zhltla za pár hodin (i s vařením oběda pro celou rodinu) a s radostí dávám 5 hvězdiček z 5.

Bohatá čínská přítelkyně (Kevin Kwan)

Na začátku roku se ke mě dostal první díl knihy: Šíleně bohatí Asiati (úplně sám! volal na mě z fronty v knihkupectví, abych si ho koupila) a naprosto mě nadchnul. Bylo tedy jasné, že druhý díl je povinnost – i když s druhými díly to většinou nebývá zrovna kdo ví jaké.

Naštěstí v případě Bohaté čínské přítelkyně tomu tak není. Kniha je opět skvělá, zábavná a čte se úplně sama. Pokud byste si někde přečetli recenzi a rozhodovali se podle ní, zda knihu koupit nebo nekoupit, určitě byste se rozhodli pro nekoupení. Protože když se to převypráví, jde vlastně o blbost. Romantický příběh plný asijských jmen a rodin, v kterých je těžké se orientovat, kde jsou všichni pohádkově bohatí a nemusí řešit starosti typu hypotéka, nebo jít či nejít do práce s kocovinou.

Ale (!) to byste se připravili o úžasný čtenářský zážitek. Po pár stránkách si na šílená jména a propletenost rodin (víceméně) zvyknete a bude to jako by vám starý známý o nich vtipně vyprávěl drby. Vypráví je navíc tak šikovně, že se před vámi otevírá úplně nový svět luxusu, který vás nutí zapojit představivost při čtení na plné obrátky. Autor popisuje luxusní domy tak, že si nutně v hlavě vytváříte paláce a vykresluje jednotlivé postavy tak dokonale, že při čtení knihy vám v hlavě jede úžasný barevný film.

5 hvězdiček z 5.

 

Vzpomínky na jedno dobrodružství (Robert Fulghum)

Tahle Fulghumova kniha mi nějak zvláštně utekla, a tak jsem si ji koupila přímo na setkání s autorem. Poté jsem na ni opět zapomněla (?!) a dostala se k ní až teď. Hodně navazuje (jak je už z obálky patrné) na Drž mě pevně, miluj mě zlehka. Jsou to takové jeho osobní poznámky, utřídění vzpomínek, zapsání pocitů. A jako všechno od Fulghuma je to milé.

Pro čtenáře to asi nemá takovou „hodnotu“ jako jeho ostatní knihy, protože z knihy dýchá to, jak moc je to osobní a čtenář nemůže znát všechny reálie, nicméně pokud máte Fulghuma rádi, tak se vám i tahle kniha bude líbit. Vždyť je to Fulghum!

4 hvězdičky z 5.

Smrt a jiné vrcholy mého života (Sebastian Niedlich)

A opět vtipná a bezstarostná kniha! Hlavní postava ve svém dětství, u nemocniční postele umírající babičky, potká smrtku. Oba dva jsou velmi překvapeni, že ji chlapec vidí a stanou se z nich (tak nějak vynuceně) přátelé. Smrtka chlapce navštěvuje zřídkakdy, ale její návštěvy vždy zanechají takovou zvláštní pachuť. Pro své okolí působí hlavní hrdina jako blázen, protože si často povídá sám se sebou (resp. se smrtkou, ale tu nikdo jiný nevidí) a celkově tak nějak prostě nezapadá.

Postupně na sebe začne přebírat vlastnosti, kterými smrtka oplývá. Začne vidět jak kdo umře, zvládne se sám přemisťovat, začne být „neviditelný“… Problém je, že on se nechce stát smrtkou. Chce žít obyčejný (ideálně šťastný) život, najít si ženu, mít děti a normální starosti. Jenže to nejde.

V rámci vzdoru se rozhodne se, že nad smrtí zvítězí. Stane se doktorem a svého nechtěného daru začne využívat tak, že zkusí každého svého pacienta smrtce vytrhnout z rukou. Někdy se mu to podaří, jindy ne. A čas plyne… Tik, tak.

A víte, jak jsem na začátku psala, že je to vtipná a bezstarostná kniha? Tak ona fakt je. I když to takhle z popisku asi nevypadá. Ale budete se u ní smát, to slibuju!

Jediné, co mi na knize vadilo, byla věc překladu. Smrt je v knize mužská postava, nicméně v českém překladu se i tam o ní mluví jako o ní – ženské postavě. Takže je v tom zmatek. Ale člověk si zvykne…

5 hvězdiček z 5.

Četli jste některou z nich? A co si o nich myslíte?