Příspěvek na blogu (aby vám šlo rozhodování snáze):
MOJE MATEŘSTVÍ – Meghann Foye
Tuhle knížku jsem dostala od maminky k narozeninám s tím, že jí hlavní hrdinka hrozně připomíná mě. Měla jsem tedy všechny důvody k tomu, knihu ani neotvírat. Přesto jsem svůj rozum neuposlechla.
Příběh je o čerstvé třicátnici, která pracuje v práci, která ji baví, ale ve které nepostupuje kariérně tak, jak by si představovala a ani není ohodnocena tak, jak si myslí, že by měla být. Je přesvědčená, že je to na úkor všech těch kolegyň matek, kterým se dostává naprosto jiného zacházení. Pro které je v pořádku, když přijdou dopoledne místo ráno (protože musely odvést děti do školy), když odejdou odpoledne místo pozdě v noci (protože musí vyzvednout děti ze školy, odvést je na kroužky, uvařit jim večeři a přečíst pohádku na dobrou noc) a které se nemohou tolik přetěžovat, protože toho doma mají už tak hodně.
Když se jí tedy v práci udělá nevolno (pravděpodobně kvůli jídlu, které snědla na svou tradiční kocovinu z večírku, který před pár hodinami skončil) a ostatní si začnou myslet, že má těhotenské nevolnosti, nechá je.
Postupně si začíná uvědomovat, jak se v práci proměnilo chování jejích kolegů. Začíná mít úlevy, o kterých se jí dřív nesnilo a nakonec se o svém těhotenství přesvědčí natolik, že tomu občas začíná věřit sama. Kam tohle kolečko povede, si musíte přečíst sami, nemůžu to přece prozradit úplně všechno.
Nicméně, po přečtení knihy, jsem si šla sednout za mámou s otázkou: „pověz mi prosím tě, podle čeho soudíš, že jsem si s hlavní hrdinkou podobná“. Vážně jsem to chtěla vědět, protože po přečtení jsem neshledala jedinou podobnou vlastnost a přišlo mi zvláštní (a popravdě dost děsivé), že moje vlastní maminka tam nějakou podobu našla. Ještě než maminka stačila odpovědět, vyjmenovala jsem jí všechny (samozřejmě naprosto příšerné!) vlastnosti hlavní hrdinky a důkazy, které nasvědčovaly tomu, že já taková nejsem a že mám ryzí a neposkvrněný charakter…
(Zdroj: https://giphy.com/gifs/abcnetwork-best-queen-l0ExcNsINszxpw6E8/links)
Nakonec to moje maminka zhodnotila následovně: „Děvenko, třicet ti už bylo. Dítě žádné nemáš a ani není žádné na cestě. Před půl rokem jsi nejen změnila práci, ale i celý obor. Večírky jsi vymetala celý život a chlapů, cizinců, znáš taky víc než dost, ne?“
Maminka je maminka a zná vás asi ze všech nejlíp. 
(Zdroj: https://giphy.com/gifs/uncomfortable-120TBNQCdkqG8o/links)
4 hvězdičky z 5
Fun fact: před půl rokem jsem opustila svou dosavadní práci a začala jsem pracovat v oboru, z kterého se hlavní hrdinka téhle knihy tak moc snaží utéct.
PLÍSEŇ – SIRI PETTERSEN
Už první díl, Ódinovo dítě, mě naprosto nadchnul. Bála jsem se, že dvojka bude (jak už to tak tradičně bývá) slabší, ale díky bohům jsem se bála zbytečně. Plíseň pokračuje tam, kde Ódinovo dítě skončilo a i když jsem měla obavy, jestli mi děj po asi roční pauze naskočí, do příběhu jsem vplula rychle a opět si mě k sobě připoutal tak, že jsem se chtěla někde zavřít a přečíst knihu na jeden zátah.
Ve zkratce. Série Havraní kruhy vypovídá příběh hlavní hrdinky, která nezapadá. První díl se odehrává v cizím světě, kde žijí lidé s „ocasy“, dobově připomínající náš středověk. Už v prvním díle se najde hodně odkazů na severskou mytologii, vztah k přírodě, ke zvířatům… chování lidí, když se odlišujete a takové běžné strachy dospívající dívky (rebelky, která se samozřejmě zamiluje do urozeného fešného „prince“, se srdcem na pravém místě). Společně musí porazit děsivé, silné a téměř nesmrtelné nepřátele a vypořádat se ze zradou v „království“. Druhý díl pokračuje v našem světě (světě lidí 21. století), kam hlavní hrdinka utekla ve snaze zabránit děsivým nepřátelům napadat svět ve kterém vyrostla a který jí chybí, přestože tam úplně nezapadala. Tady (kromě toho, že je znechucená z našeho konzumního typu života) se setkává s bohem, kterého celý život uctívala a začíná chápat, že úcta není zrovna to, co by si zasloužil. Přesouvá si svoje priority, dospívá a začíná vymýšlet plán, jak zachránit sebe, svět ve kterém vyrostla, svého fešného prince a rodinu, kterou konečně nalezla. Možná to takhle zní banálně, ale slibuju vám, že vás kniha bude nejen bavit, ale zároveň i překvapovat, protože jestli něco, tak je plná neočekávaných zvratů.
7 hvězdiček z 5 🙂
VEGETARIÁNKA – Han Kang
Dost mě překvapilo, že se takováhle kniha u nás stala bestsellerem. Z mého úhlu pohledu se jedná o typickou „asijskou“ knihu, která by u nás (měla?) narazit svým naprosto odlišným kulturním prostředím a mentalitou.
Kniha vypráví jeden příběh z několika úhlů pohledů. Obyčejné ženě se zdá zvláštní sen, kvůli kterému musí okamžitě přestat jíst maso. Její obyčejný, egoistický a samolibý muž to špatně nese, protože jeho žena přestane být obyčejná (kvůli čemuž si jí vybral) a začne vybočovat. Poprvé není po jeho. Poprvé prohrává. Okolí se ženu snaží usměrnit, aby dostala rozum a vrátila se do „vyjetých kolejí“, ale ona i kdyby nakrásně chtěla, prostě nemůže. A aby toho nebylo málo, její vnitřní rebélie kolem ní strhává spoustu nečekaných reakcí (a dost často i sebereflexí).
Kniha mi trochu připomínala knihy Harukiho Murakamiho, ale tak nějak naruby. V jeho knihách jsou hlavními hrdiny obyčejní muži, kteří se nechají vtáhnout do něčeho neobyčejného. Tady se z obyčejné ženy stala neobyčejná, která k něčemu podobnému strhla i své okolí.
A já jen mohu být ráda (vzhledem k svému jídelníčku a temperamentu), že žiju ve střední Evropě…
4 hvězdičky z 5
ŠPULKA MODRÉ NITĚ – Anne Tyler
Obálka téhle knihy na mě z různých reklam, newsletterů a webovek vykukovala tak často, že jsem nakonec podlehla a koupila si jí. A byl to jeden z těch případů, kdy jsem sáhla vedle.
Příběh je o (podle mě) typické americké rodině – bez (historických) kořenů, jejíž členové si o sobě myslí, že se vypracovali ode dna a teď jsou něco lepšího, mají být na co hrdí, ale přesto si v sobě nesou spoustu křivd (přestože se jim prakticky nic nestalo). Knihou se nese takový „kult výjimečnosti“, přestože pojednává o naprosto obyčejných lidech. Autorka by určitě udělala lépe, kdyby se zaměřila buď na rodinný dům (kolo kterého se celý příběh točí), nebo na jednoho člena rodiny – jenže ona se snažila postihnout vše. Tím pádem jsou postavy mdlé, s nikým se nemáte šanci ztotožnit. Všichni jsou tak strašně průměrní, obyčejní a ukřivdění.
Kniha postrádá jakoukoli příběhovou linku. Respektive asi se snaží vypovědět příběh rodiny, která ale nemá co říct. Knize dávám 2 hvězdičky z 5 jen díky tomu, že je to napsáno čtivě a díky tomu jde kniha dočíst.
svedkyne 