Budoucnost: Děti, které jsou nechtěné/neužitečné mohou rodiče mezi 13. – 18. věkem poslat na darování orgánů -> BEZ ŠANCE (Neal Shusterman)

Ten nápad je fakt zajímavý…. představte si budoucnost, kde je právo na život garantované a chráněné s výjimkou věku od 13. do 18. let. Do té doby, než dítě dosáhne 13 let má možnost ukázat, co v něm je, jak je prospěšný své společnosti, jaký má charakter… prostě jestli stojí za to dál zachovat jeho život.

Pokud se jeho rodiče (opatrovníci atp.) rozhodnou, že za to dítě prostě „nestojí“, nechají ho poslat do sklizňového tábora, kde bude 99% z něj odebráno a použito na transplantace pro jiné lidi. Je to budoucnost, kde neexistuje lékařství v našem slova smyslu, ale když něco v těle nefunguje, nahradí se to právě částmi ze sklizňového tábora.

Kniha se soustředí na příběh 3 různých dětí, které se neznají a nikdy se neviděly. Jediné, co mají společné je, že byly poslány do sklizňového tábora (ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně). Náhoda je svedla dohromady a oni společně utekli. A kniha vypráví jejich příběh. Což je jediná slabina, kterou kniha má.

Je škoda, že takové téma bylo upraveno pro typickou YOLI knihu… zasloužilo by si to možná temnější, propracovanější zpracování, přestože se jedná teprve o děti.

Já dávám knížce 3,5 * z 5… četli jste vy? Jaký máte názor?

I malá lež může mít velké následky

SEDMILHÁŘKY (LIANE MORIARTY)

Jsem nemocná, což znamená, že jsem na několik dní zavřená doma a kvůli případné kontrole nemůžu vystrčit paty ven. Pro introverta naprosto ideální situace (navíc, když je konečně venku zrovna tak krásně!). Stoupla jsem si tedy před svou knihovnu a přemýšlela, do které knihy se pustím… a vyhrály to Sedmilhářky od Liane Moriarty.

Je to příběh se 3 hlavními hrdinkami. Jak je patrné z první věty, jsou to ženy. Celkově je to hodně ženská kniha, určená právě asi především ženským čtenářkám. Faktem je, že o takové knihy já většinou nestojím (u knihy Ženy, které běhaly s vlky jsem trpěla tolik, že jsem ještě nenašla odvahu ji dočíst), na druhou stranu je to kniha velmi čtivá, se zajímavým tématem a dobře vykreslenými postavami.

A o čem-že je to konkrétně? Představte si skupinu žen, které mají stejně staré děti a dávají je do té samé školky. Musí dbát na to, jak vypadají ony. Musí dbát na to, jak vypadají jejich děti a musí dbát na to, jak vypadají jejich životy v očích ostatních (např. ex-manželů, kteří se svou novou ženou dávají své dítě do té samé školky). Každá z nich si něčím prochází a každá se děsí toho, že to ostatní objeví. Pro všechny je prostě hrozně důležité, jak se jeví navenek. To, co se jim děje, jsou schopny nějak překonat, ale nezvládly by, kdyby se o tom dozvěděl někdo další.

Takhle podivně už je prostě naše společnost nastavená (teda doufám, protože jinak jsem divná jenom já). V knize se to autorce daří vykreslovat místy dost humorně, ale pravdou je, že se to dotýká každého z nás – a asi ne jenom žen.

Výchova dětí a proplouvání vztahy, domácí násilí, rozcházení se a nevěry, to prostě k životu často patří. Každý si s sebou něco neseme a nic není tak dokonalé, jak se zdá cizímu pozorovateli z facebookovských statusů (na kterých jsme všichni dokonalí).

(http://gph.is/Vxm042)

Faktor Churchill (Boris Johnson) a proč od něj dát ruce pryč

O knize Faktor Churchill jsem se dočetla na skvělém blogu Nofreeusernames. Její recenze mě tolik nadchla, že jsem na nic nečekala a knihu (ještě v předprodeji) koupila…

Předtím, než jsem se do knihy pustila, jsem toho o Churchillovi moc nevěděla. Uznávala jsem ho, respektovala ho… byl mi prostě sympatický. Znala jsem jeho hlavní politické úspěchy, známé bonmoty, zálibu v alkoholu a doutnících apod. Doufala jsem, že kniha mi moje znalosti podstatně rozšíří. Což se, bohůmžel, nestalo.

Do knihy mi dělalo problém se začíst. Předpokládala jsem, že to bude jen na začátku, než si na autorův styl zvyknu, ale ve skutečnosti to bylo horší a horší. Ke konci jsem se prostě už modlila a odpočítávala procenta v e-čtečce, kdy už bude hotovo.

 

A co konkrétně mi na té knize tolik vadilo? Autor. V několika recenzích, co jsem četla, všichni vychvalovali, jak je autor ve vyprávění o politickém velikánovi objektivní. Že kromě jeho úspěchů uvádí i jeho špatné stránky. Knihu jsem přečetla od první do poslední strany a nic, co by se vzdáleně podobalo objektivnímu úhlu pohledu, jsem prostě nenašla. Autor má Churchilla postaveného na piedestalu a vyloženě ho uctívá. Vzhlíží k němu, obdivuje ho a podle mě se ho snaží napodobovat (resp. verzi, kterou si o něm sám vytvořil). Ukázka jeho údajné kritiky Churchilla:

Nevím, jestli mám přikládat váhu zrovna kritickým poznámkám neschopné bábovky Aquitha, tedy někoho, kdo Churchilla několikrát podrazil, kdo při zasedáních vlády sepisoval trapná milostná psaníčka Venetii Stanleyové a kdo nasával tak, že se musel Churchillem často nechat zaskakovat. Churchillova politická dráha pokrývá ohromnou část britské historie. Mezi lety 1905 a 1922 zastával víceméně bez přerušení ten či onen vysoký úřad – to je sedmnáctileté období, které by samo o sobě bohatě stačilo k zastínění většiny dnešních politiků a které přitom bylo jen první etapou. Funkce ministra financí, nemluvě o té premiérské, měla teprve následovat. Ovšemže se občas dopustil výroků, které nejdou moc dohromady s jinými výroky, pronesenými v jiné době a k jiným problémům. Ale ti, kdo mu vyčítají názorovou rozkolísanost, nedoceňují hloubku a rafinovanost jeho politického myšlení. Můj osobní názor zní, že byla Churchillova politická identita jasně daná a podložená neměnnými zásadami.

Pokud autor narazil na někoho, kdo si dovolil Churchilla kritizovat, dal jasně najevo svůj nesouhlas:

Sir Peregrine zaslouží úctu, sám ve druhé světové válce bojoval. Obávám se však, že jeho názory jednoduše nelícují s realitou ani se složitostí Churchillovy osobnosti.

A typická „kritika“ Churchilla vypadá nějak takto:

Běžně se setkáváme s tvrzením, že se tehdy jeho názorům nepřikládala váha, protože se v minulosti tolikrát spletl – podle mě tahle představa potřebuje uvést na pravou míru. Ovšemže se dopustil ohyzdných chyb, můžeme ale prohlásit, že případů, kdy měl pravdu, bylo i v dobách předcházejících druhé světové válce víc než těch, kdy se mýlil.

Jinými slovy…. Kritika pana Johnsona je vždy plná ALE a nakonec z každé kritiky vyjde Churchill jako hrdina. Pokud si chcete přečíst názor Borise Johnsona na Winstona Churchilla, je kniha Faktor Churchill dokonalá. Pokud si chcete přečíst nějakou objektivní knihu o velké osobnosti britských i světových dějin, kterou Churchill bezesporu byl, doporučuji najít nějakou jinou…. Já budu muset nějakou dobu počkat, protože z tolika pozlátek, lichotek, obhajob a povzdechů, které byly v téhle knize, mi teď Churchill není zrovna nejsympatičtější.

Ale abych byla aspoň já objektivní, posílám odkaz na úžasný blog Nofreeusernames a její recenzi knihy Faktor Churchill, která je vedena v naprosto opačném úhlu pohledu, než ta moje…. Nofreeusernames

aneb: Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. O:)