Zadání tohohle článku jste si vybrali sami… tudíž dle @rionka co dělám, jím, stavby, co vidím a slyším a dle @Muzzug párty a můj život se spolubydlícíma….
Co dělám? Proklatě se tu flákám většinu času… 😀 (zatím 😦 ). Spím do 11, pak se plácám na netu, pak jdeme na oběd a u toho se zastavím. Kdybyste se totiž mě a mého spolužáka zeptali, kdo jsou tu naši nejlepší kamarádi, bez zaváhání odpovíme, že ten pán, co v hlavní budově prodává u stánku pod schodama úplně nalevo jídlo (familiérně mu říkáme Mr. Falafelák)… Úplně se vidíme, jak budeme za tři měsíce odjíždět, jak se budeme loučit, objímat se a plakat si na ramenou a slibovat si návštěvu v ČR…
Třeba včera… Pečlivě si vybírám svůj denní příděl čokoládových muffinů (říkejte si o téhle zemi co chcete, ale V ŽIVOTĚ jsem neměla lepší čokoládový muffin, než tady…. což znamená, že si ho dopřávám každý den) a Mr. Falafelák za mnou přišel přes dva různé stánky a začal se mě hebrejsky ptát, jak se mám…. můj vyděšený výraz mu sice nestačí k pochopení, že mu nerozumím, ale jakmile se ho začnu anglicky ptát, jak se má a co dělá, tak pochopí situaci a začne mě anglicky zvát na novou švarmu, co udělal, že tu si rozhodně nesmím nechat ujít… trpělivě mu vysvětluju, že se moc omlouvám, ale že švarmu nejím, ale na druhou stranu jsem „mírně“ závislá na hranolkách… na což dodává, že příště mám přijít rovnou za ním a že mi dá extra porci hranolků, že budu jeho host…. na základě čehož odbíhá a až posléze zjišťuju, že přiběhl k tomu konkrétnímu stánku, kde si můj spolužák z Čech zrovna obědnával jídlo (ano, hranolky) a vysvětlil zde pracujícímu zaměstnanci, že nám má dát extra porci, kterou jsme zpracovávali ještě další den na to…..Prostě láska na první zakousnutí!
No a teď k těm stavbám…nevím, jestli to tu platí obecně, nebo jestli to tu platí jen v Jeruzalémě…. ale je tu povolená jen jedna obdoba fasády na domech, takže všechny domy vypadají stejně a stejně staré. Což je účel. Třeba když si vezmeme Jeruzalém (který nepokrytě miluju už 2 roky), tak tam jdete supermoderním obchodním centrem s bezpečnostními pásy, nejnovějšími značkami (Prada, Armani atd.), skvělými kavárnami a kdesi cosi a pak vyjdete zhruba 20 schodů nahoru a jste před Jaffskou bránou (hlavním vstupem do starého města Jeruzaléma), která je tisíce let stará…. a neznalý člověk si nevšimne rozdílu. Jak je Izrael hi-tech země (což fakt je), tak je stejně tak propojená se svou tisíciletou historií… a je propojená tak dobře, že si skoro nevšimnete rozdílu. Jakoby tu na sebe všechno úplně normálně a přirozeně navazovalo. Když k tomu přidáte i to, že tou Jaffskou bránou vlezete do starého města, které je rozděleno na 3 části (křesťanskou, židovskou a muslimskou – a pokud nejste vyloženě znalí tak mezi těmito částmi NEPOZNÁTE rozdíl), nestačíte se divit. Pokud do starého města přijdete v pátek, tak v muslimské části nepochodíte (znalí vědí, te tyto tři náboženství vychází z toho samého a liší se jen v „drobnostech“… takže podle muslimů sedmý den, kdy Bůh ((= arabsky Alláh)) stvořil svět a potřeboval odpočinek, byl pátek… takže v pátek oni nepracují a vše je zavřeno). Když přijdete v sobotu, tak v židovské části jste ztracení a kdybyste umírali hlady (ani nevíte o čem mluvím! 😀 ), tak nepochodíte, protože podle židovských pravidel sedmý den odpočinku vychází na sobotu… je to hrozně vtipný (aneb o to víc nepraktický… nemáte tušení jak na pytel je to tady v Haifě, která není vyloženě muslimská a proto v židovské části strádám hlady… sice si v pátek nakoupím zásoby jídla, ale ještě v pátek večer ((když už jsou všechny obchody zavřené, protože židovský den začíná večer předchozího dne)) sním veškeré své zásoby a tudíž v sobotu (na šábes) hladovím….!!!)
Prostě… představte si svět, kde v pátek v poledne se všechno zavře… všechny obchody, kavárny, kluby, přestanou jezdit busy a taxíky… prostě všechno, kde se uskutečňuje nějaká práce… a vše se otevře až v neděli ráno, kvůli šábesu (při šábesu se totiž nesmí pracovat – něco jako neděle od slov „ne dělat“… oni nesmí zmáčknout ani spínač od světla, protože je to práce nebo třeba tlačítko výtahu ((takže výtahy zastavují v každém patře))). Crazy world ve kterém my trpíme a hlavně strádáme hlady 😀
Další otázka… co vidím? Vidím krásnou zemi! To byl ten hlavní důvod, proč jsem se vydala studovat na půl roku do Izraele. Byla jsem tu už dvakrát a tahle země mě učarovala díky své proměnlivosti a přírodě (která se mění každých pár metrů… od pouště, přes kilometry banánovníků a palmovníků, přes skotskou krajinu plné zeleně a kamenů a kilometry zelených lesů až po typická česká políčka).Lidi tady jsou vyloženě milí (ale pokud si vyhlídnete jakýhokoli kluka na vztah, tak to jsou stejní kreténi jako ti u nás… dokonce možná větší – pozn.), ale hlavní problém je, že oproti ČR je tu všechno zatracně drahý. Panák alkoholu tu stojí jako u nás celá flaška toho samého alkoholu, jeden sýr s chlebem, který si doma sami namažete tu stojí jako u nás oběd v lepší restauraci a vstup do tanečního klubu vás stojí to samé jako v ČR vstup do klubu a útrata za veškerý alkohol, který vás stojí k propití se do stavu „nevím kdo jsem a z jaké planety pocházím…“
Co se parties týče… Být Čech je tu prokletí. Možná vzhledem k vysokým cenám, možná vzhledem k jinému kulturnímu prostředí… ale nikdo tu neumí pít. Každému stačí tak dvě skleničky (čehokoli, co se vydává za alkohol) a jsou kantáre… což pro nás Čechy (mě), je úplná katastrofa, protože za 1) utratím podstatně víc než oni, abych se dostala aspoň do trochu náladového stavu a za 2) než se mi to podaří, tak všichni odpadnou… Nicméně i tak se to čas od času podaří a já na tom budu tvrdě pracovat… to mi můžete věřit! Díky bohům tu apsoň všichni tancují… ne jako ti blbci u nás (= kluci = všichni kluci), kteří tancují jedině, když se totálně ožerou, a to mi vynahrazuje jejich nechuť (resp. neschopnost) pít. Na druhou stranu se tu kluci neliší v ničem jiném a jsou to naprosto stejní kreténi, jako ti u nás (nesčetněkrát vypozorováno a vyzkoušeno – viz poznámka nahoře).
Co se týče mých spolubydlících… potom, co jsem je v noci začala rušit (prostě máme jiný režim… ony teď už dávno spí ((tady jsou 3 hodiny ráno)), tak já začínám být pomalu unavená), tak nepatřím mezi nejoblíbenější děvče tady…. ale i přes to jsou natolik tolerantní, že spolu (minimálně zatím) vycházíme. S vámi oblíbenou Ruskou už jsme si promluvily (o zvláštních návštěvách v koupelně – soukromně u ní v pokoji za zavřenými dveřmi) a už se to neopakuje… a tak není o čem spekulovat a z čeho se nervovat (zvláště proto, že se na noc zamykám ve svém pokoji 😀 ).
A proto, že se začínám nudit a zítra mám hodinu a mám v sobě půl flašky vodky, protože mě jediný kluk, o kterého jsem tu stála, dnes po telefonu pustil k vodě… tak jdu spát. Zítra se hodlám opít, jít na párty, tancovat jak o život…. jinými slovy: způsobím průser jak kráva (už minule, když jsem se opila, tak se očividně něco stalo, protože od té doby místní stráže kontrolují úplně všechno, což už nemůže být náhoda… díky bohům za moje okna!)… no…. co říct na závěr…. Kdybych měla dokončit tenhle příspěvek před 15 hodinama (kdy jsem ho začala psát), byl by víc než pozitivní a šťastný (protože tak jsem se tu cítila), ale teď…. jdu spát….
Pac a pusu miláčkové
Válečný zpravodaj… opět a znovu
svedkyne 