Jane Eyre jsem měla na svém seznamu „musím si přečíst“ snad odjakživa… Patří mezi klasiky. Mezi tzv. povinnou četbu a všeobecné vzdělání. Nestačí jen vědět o čem je… musíte si ji prostě přečíst.
Jo… je to romantika z 19. století napsaná v 19. století, plná ideálů, lásky a romantických motivů. Ale není to žádná „slátanina“ (za kterou já považuju červenou knihovnu)… Autorka čtenáře dokáže udržet v napětí a když si zvyknete na její (zvláštní) styl vyprávění, kniha vás nepustí a je vám naprosto jedno, že už je passé…. protože přestože příběh už je pro dnešního čtenáře „zastaralý“ a vzdálený, v charakteristikách jednotlivých postav a jejich chování určitě najdete sebe nebo své známé. Jsem si jistá, že si vás kniha získá… tak jako si získala mně. 🙂
„Je marné říkat, že by lidé měli být spokojeni, mohou-li žít klidně: lidé potřebují, aby se v jejich životě něco dělo, a když takový život nemají, pravděpodobně budou o něj usilovat. Miliónům je souzen ještě tišší způsob života než můj, a milióny se mlčky bouří proti svému údělu. Nikdo neví, jaké vzpoury, kromě těch politických, klíčí v lidských masách zde na zemi. (…) Je důkaz tuposti, když muži ženy odsuzují nebo se jim vysmívají za to, že se snaží umět víc a vědět víc, než se ze zvyku považuje pro ně za nutné.“
„V té době by mi bylo jen prospělo, kdybych se byla zmítala v bouřlivém životě plném nejistoty a zápasů, protože by mě drsné a trpké zkušenosti přiměly, abych znovu zatoužila po tom klidu, který mě omrzel!“
„Je to šílenství, když nechá žena tajně v srdci plápolat lásku, která stravuje všechny její životní síly, není-li opětována a nemůže-li se projevit – a je-li objevena a opětována, musí ji zavést jako bludička do divokých bažin, odkud není vyváznutí.“
„…Proč se netřeseš?“
„Není mi zima.“
„A proč jsi nezbledla?“
„Nejsem churavá.“
„Proč nevěříš mým kouzlům?“
„Nejsem hloupá.“
Stará cikánka se pod kloboukem a šátkem tiše zachechtala, pak vytáhla krátkou černou dýmku, zapálila si ji a začala z ní bafat. Když si chvíli labužnicky zakouřila, vzpřímila se v lenošce, vytáhla dýmku z úst, a upírajíc oči do ohně, řekla s velkým důrazem: „Ale je ti zima, jsi churavá, a jsi hloupá.“
„Dokažte mi to,“ vyzvala jsem ji.
„Dokážu – několika slovy. Je ti zima, protože jsi sama, nemáš nikoho, kdo by z tebe vykřesal oheň, který v tobě je. Churavíš, protože ti není dopřáno prožívat nejlepší, nejsilnější a nejsladší cit, který je člověku dán. A jsi hloupá, protože se mu nepřístupně bráníš, ačkoli tím tolik trpíš – neuděláš ani krok, aby ses s ním setkala, ačkoli na tebe čeká.“„… není větší štěstí, než když nás naši bližní mají rádi a když máme pocit, že je naše přítomnost trochu těší.“
„Jsem přesvědčen, že tě budu mít rád zas a zas, že ti dám poznat, jak tě nejen mám rád – jak tě miluji – opravdově, vřele, věrně!“
„Ale víte přece, že míváte rozmary.“
„Na ženy, které se mi zalíbí jen svou tváří, jsem jako ďábel, jakmile se přesvědčím, že nemají duše ani srdce – když vidím, že to jsou jen povrchní loutky, všední, třebas i hloupé, hrubé a zlostné. Ale na ženu, která má jasné oko a výmluvný jazyk, ohnivou duši a povahu, jež je ohebná, ale nikdy se nezlomí – pružná a přitom pevná, poddajná a přitom osobitá – budu vždycky něžný a vždycky jí budu věrný.“„Nu, nejste sice ctižádostivá, ale zato jste…“ Odmlčel se.
„Jaká?“
„Chtěl jsem říci vášnivá, ale možno že byste mi špatně porozuměla a třeba by vás to slovo pohoršilo. Myslím to tak, že silně podléháte lidských citům a sympatiím. Jsem přesvědčen, že váš život v takové samotě nemůže na delší dobu uspokojit, ani ta jednotvárná práce v hodinách vyučování, která vám nemůže přinést žádný podnět. „
Kniha o Janě Eyrové je romantická… ale rozhodně není hloupá a naivní, jako bývá „současná romantická literatura“. Je dost realistická, uvěřitelná a prostě hezká a milá.
svedkyne 