Projekt potomek je pokračování Projektu manželka, který jsem doporučovala kudy jsem chodila, protože vtipnější knihu jsem snad nikdy nečetla. Druhé díly jsou vždy takové ošemetné a proto jsem měla obavy, jak to dopadne tady. Ale když jsem se hned na první stránce začala nahlas smát, došlo mi, že k nim není žádný důvod.
Pokud jste ještě na Projekt manželka nenarazili, tak vězte, že jde o příběh profesora Dona Tillmana, Australana, který má problém s emocemi. Nejen je projevovat, ale i je poznávat a vyhodnocovat. Jeho svět je řízen pouze logikou. Často je přirovnáván k Rain Manovi či Sheldnu Cooperovi.
První díl je o tom, že se Don rozhodne „pořídit si“ družku a vytvoří dotazník, podle kterého snadno zjistí, jestli dotyčná vyhovuje jeho parametrům. Nakonec se ale (navzdory svému dotazníku) zamiluje do dívky, která odporuje všemu, co hledal.
Sex se plánovat absolutně nesměl, aspoň ne výslovně, ale už jsem znal sled událostí, které zvyšovaly jeho pravděpodobnost. Borůvkový muffin z pekárny Modrá obloha, trojité espresso od Othy, svlečení košile (já) a moje napodobení Gregory Pecka v roli Attika Finche v Jak zabít ptáčka. Naučil jsem se nedělat pokaždé tyto čtyři věci ve stejném pořadí, jinak by moje úmysly byly příliš očividné. Dvakrát jsem se rozhodl pro hod mincí za účelem vybrat, jakou složku vyřadit, což suplovalo prvek nepředvídatelnosti.“
Druhý díl je o tom, že mu jeho manželka oznámí tu „radostnou“ novinu, že čekají potomka. Pro profesora Tillmana je to katastrofická zpráva. Neumí se vcítit do situace, nerozumí si s rozbouřenými hormony své ženy, nezná očekávání co se jeho role – jako otce – týče. Prostě katastrofa.
Strach, nepochopení a nabalující lži pak mají jediný výsledek – ztráty manželky. Jak se s tím Don vypořádá, to už si musíte přečíst v knize.
svedkyne 