Asi nejlepší věci, co se mi tu stávají, se mi stávají cestou k/od Mr. Falafeláka. Např. potkání české vlajky jeden den, nebo ustanovení českou ambasadarkou druhý den. 😀
To bylo tak… Jdeme si tak s Američankou na oběd k Mr.Falafelákovi a vidím po cestě viset německou vlajku… podivuju se nad tím a Američanka odpovídá, že se na Univerzitě slaví Evropský týden, ať se porozhlédnu, že třeba najdu svoji vlajku. Poslušně se otáčím kolem své osy a najednou ji vidím. Steven Spielberg by se na mě tehdá vyřádil… tašku jsem odhodit nemohla, protože jsem ji měla na zádech, ale jinak jak vystřižené z filmu… rozběhla jsem se přes zelený trávník (k mému vzteku velikosti poloviny fotbalového hřiště), po cestě poskakovala, vykřikovala a popoháněla Američanku, ať se ke mě přidá. Když jsem dosáhla svého cíle (= české vlajky) a otočila se po Američance, viděla jsem, jak má chudinka problém sotva chodit, jak se otřásala smíchy. Nicméně jsem nepolevila v pobízení a netrpělivě poskakovala před vlajkou.
Když mě o pár okamžiků později Američanka konečně došla, vyfotily jsme nezbytnou sbírku obrázků (které by s přehledem zaplnily menší fotoalbum) a vydaly se na oběd. Až teď jsme si všimli, že tam nejsme sami… v kavárně na trávníku a přilehlém okolí stálo odhadem tak 50 lidí. Všichni…. Všichni! do jednoho na nás zírali s otevřenou pusou… Jsem prostě expert na trapasy. Na druhou stranou jsme se s Američankou dlouho tak nenasmály!
Druhý den jdeme s Američankou na oběd k Mr. Falafelákovi… a co vám budu povídat… jdeme okolo stolečků s různými vlajkami… s nadějí se rozhlížím po vlaječkách a hledám český stoleček…. marně. Když tu mě Američanka tahá za ruku se slovy: „Není tohle Praha?“ a já celá rozechvělá začnu poskakovat před stánkem a šťouchat prstíčkem do brožurky s obrázkem Prahy. Američanka se chytá za hlavu a omluvně pánovi u stolku vysvětluje, že jsem z „téhle země“ a prstíčkem šťouchne do té samé brožurky, a že jsem velký patriot. Pán z druhé strany stolku se na mě zkoumavě podívá, podá mi ruku a řekne „no čaaau, já jsem Honza“. Úsměv mi na chvíli zatrne na tváři a pak spustím svůj kulomet v češtině (ti, co mě znají vědí, že mluvím fakt rychle). Američanka se zděsila, omluvila se a radši zmizela na hodinu…
Hned v druhé větě jsme si oba postěžovali na svoje zkušenosti z Izraele… „Já to tu mám fakt ráda, akorát mě tu všichni považují za alkoholika!“ – „Tebe taky? Já si dám po obědě 3 piva a už mě barman upozorňuje, ať to nepřeháním, že budu opilý“…. povídáme si, povídáme si, já po chvíli přecházím na jejich stranu a usedám mezi něj (ČR) a hezouna reprezentující Belgii. Povídáme, povídáme a já mezi řečí odchytávám lidi, které znám a nutím jim, ať přijedou studovat do ČR (to je účelem celé akce). Po půl hodině mě už Honza nechává u stolku samotnou a jde si pro pivo s tím, že mám stejně větší úspěch, než on.
Když se vrací s belgickým pivem, podívám se na něj a říkám: „tak ty mi tu básníš o českém pivu a koupíš si belgický?“ – „Vy tady na univerzitě máte český pivo?“ – „Kozla, Plzeň, Gambrinus“… stojí s otevřenou pusou, odkládá pivo a hledá peněženku… dává mi 50 šekelů (250,- Kč) a s pohledem ublíženého koťátka říká: „koupíš mi prosím???“.
O hodinu později odchází belgický ambasador (Christopher) na raut a prosí mě, jestli mu pohlídám stánek, zejména vlaječky… Odkývám mu to a v duchu se modlím, aby nepřišel žádný zájemce o studium v Belgii (o Belgii toho moc nevím… nemám tam žádného známého – což je u mě celkem div 😀 ). Naštěstí se vrací celkem brzy a říká Honzovi, ať se jde najíst…. Honza nechce, tak se zvedám já. Je to sice zdarma jen pro ambasadory, ale když budu působit sebevědomě, nikoho nenapadne, že jsem jen student (takže si nesmím brát svůj studentský batůžek!). Vydávám se na svou misi za bílým vínem zadarmo s malou dušičkou, ale sebevědomým úsměvem na tváři….
Nevím, jestli jsme měli nějaký úspěch a inspirovali někoho ke studiu v České republice, ale já si to vážně užila. Překvapení potkat na Středním Východě někoho z Plzně, s kým si můžete po měsících popovídat česky… k nezaplacení. Na odpolední hodinu jsem sice přišla trochu cinknutá (2 lahvičky ICE Smirnoff, nepočítaně bílého vína pro ambasadory), ale musím si tu přece držet pověst Čecha (alkoholika)! 😀
XOXO Vaše Válečná Zpravodajkyně
svedkyne 