„Svět, v kterém žijeme, je zlý.“ – „Tam, kde je naděje, přece nevyhnutelně přicházejí i zkoušky.“
„Nikdo se snad nedá podvést snadněji než ti, kteří věří, že dělají správnou věc.“
„V jednu chvíli, když ve studeném větru sleduje park, přistihne se Aomame při víře v Boha. Najednou ten fakt objeví. Dočista jako když pod sebou chodidlo v měkkém bahně ucítí pevnou skálu. Tajemný pocit a nečekané poznání.“
„Jsem přece šelma, řekl si Ušikawa. A šelmy musí mít nekonečnou trpělivost.“
„Jenomže: dokud jsem neumřel, nezbývá mi stejně nic jiného, než abych žil, a žít jsem s to pouze a jedině po svém. Možná to není způsob živobytí zrovna dvakrát chvályhodný, žádný jiný ovšem k dispozici nemám.“
„Jakmile se jednou zrodí očekávání, srdce si od té chvíle začíná dělat, co chce. A je-li to očekávání zrazeno, propadá člověk beznaději a beznaděj s sebou nese bezbrannost.“
„Než sestra Tamura opustila místnost, zlehka sepjala ruce čele k mrtvému. To samé udělal i Tengo. Lidé vzdávají mrtvému člověku přirozenou úctu. Mají přece před sebou někoho, kdo jen docela nedávno završil tak velký osobní úkol, jakým je smrt.“
„Když umře člověk, je to vždycky krutý, ať už jsou okolnosti, jaký chtějí. Najednou nám tu ve světě zeje díra. Tomu je potřeba vzdávat náležitou úctu. Jinak se ta díra už nikdy pořádně neuzavře.“
„Něco, co by nikdy nikomu nevysvětlil, ani kdyby mluvil sebedýl. A tak nezbejvalo, než aby si to odnesl s sebou. Jako takový důležitý zavazadlo.“
„Utrpení je totiž něco, co nejde jen tak zevšeobecňovat. Každé má svá vlastní specifika. Kdybych měl tak trochu parafrázovat ty známé řádky z Tolstého, jsou všechna potěšení v zásadě podobná, mezi jednotlivými druhy utrpení jsou ovšem jemné rozdíly.“
„Hranice mezi lidským životem a smrtí je tenká jak papír.“
„… neztratit naději. Naději, která představuje sice nepatrný, ale významný zdroj tepla, které každého uvnitř zahřívá. Malý plamínek, okolo kterého až doposud pečlivě drželi dlaň, aby ho ochránili před větrem. Před prudkým větrem reality, který by ho mohl tak snadno uhasit.“
svedkyne 