V poslední době čím dál tím víc narážím na to, že to, co je pro mě normální slušné vychování, je pro druhé něco úplně mimo. Je pravda, že jsem nikdy moc nezapadala, ale nejsem si vědoma, že bych vyrůstala na jiné planetě.
Po posledních „problémech“ (nedorozuměních) jsem se zamyslela nad svou výchovou. Vychovala mě matka samoživitelka a pohádky jako je Candy (japonský anime a manga seriál na motivy telenovely) a Princezna Fantaghiró. Není proto překvapením, že projevuju silné feministické tendence.
Na druhou stranu (jako správný blíženec) jsem byla v zajetí amerických filmů a seriálů, které ze mě vychovaly „ZaKaždouCenuSeMusímPostaratOSvéhoMuže“ ženu. Něco ve stylu Zoufalých manželek nebo Stepfordských paniček. Správná žena tedy musí být krásná (tj. aspoň upravená), mít hezkou domácnost (aspoň základně uklizenou), umí vařit (a vaří, peče, smaží, dusí) a podporuje svého drahého.
(http://i.giphy.com/73UW5Rfo2osRq.gif)
A započatou výchovu ve mě utvrdilo moje okolí (vrána k vráně sedá), pro které je normální to, co pro mě.
Podle toho, co jsem slyšela od svých kamarádů žijících v zahraničí (na západ od naší zemičky) a podle vlastní zkušenosti, kterou jsem měla já, jsou právě díky těmhle vlastnostem ženy z východu tolik opěvované – dokonce považované za dokonalé.
Nicméně, shodou nevyzpytatelných okolností jsem se setkala s generací dívek mladších než já.
Když jsem je potkala poprvé na akci, překvapilo mě, že přestože celý den neměly vůbec nic na práci, dostavily se na střešní grilování v teplácích, neupravené, nepřinesly s sebou vůbec nic a jediné zákusky upekli jejich drahé polovičky. Já naproti tomu, po celém dni v práci, jsem v infarktovém běhu stačila z práce doběhnout do vinárny pro láhev vína pro hostitelku, do supermarketu pro láhev vodky pro mě, proběhnout sprchou, „šatnou“ (kde jsem nahodila společenštější šaty), při běhu kolem zrcadla se nalíčila a do toho připravila nějaké zákusky.
Po příchodu na onu akci se děvčata chopila vína, co jsem přinesla (nepronesly ani „bů“), sedly si do rohu a celý večer nepromluvily snad jediné slovo, jen mezi sebou.
A Silvestr roku 2015 jsme měli s mou drahou polovičkou strávit u těchto slečen (a jejich partnerů). Nic jsem nelámala přes koleno a říkala jsem si, že třeba tenkrát v létě neměly svůj den.
Na Silvestra jsem vařila a pekla 8 hodin v kuse. Navlíkla jsem se do šatů, které sice nebyly nové, ale ještě je na mě nikdo neviděl. Nalíčila se a upravila si vlasy. Část pohoštění jsem nechala doma své mámě (už takhle zůstala doma úplně sama). Část pohoštění jsem donesla prarodičům drahé polovičky s přáním všeho nejlepšího do nového roku. Část pohoštění jsem nechala v bytě své drahé polovičky. A zbytek jsem s sebou zabalila na oslavu. V mé hlavě je totiž normální, když jsem někam pozvaná, nepřijít s prázdnou.
Dorazili jsme na místo určení. Otevřeli nám pánové a my vstoupili. Byla už pokročilejší hodina, začátek oslav tedy už měli za sebou. Pánové byli oblečeni normálně (kalhoty a tričko) a dámy byly v teplákách. Ne v takových těch, co jsou hlaďoučké a jemňoučké, které nemají ve skutečnosti funkci tepláků. Ale v těch klasických tlustých, s vytahaným zadkem. A v průsvitných bílých tílcích, které jsou vhodné jako pyžamový svršek.
Po úvodním pozdravu a rozpačitém tichu jsme si s drahou polovičkou nalili alkohol, který jsme si přinesli s sebou z domova a pozorovali rozjetou zábavu, která sestávala v hraní společenské hry… Jak to probíhalo dál není třeba rozvádět. Dohráli jsme hru a šli se ven podívat na ohňostroj. Potom domů a spát.
Dost možná jsem ten největší pokrytec (jak o mě tvrdí má drahá polovička), ale já bych si to představovala jinak.
Na univerzitě v Izraeli byly moje spolužačky Američanky, místní a pár Evropanek. Každá skupina dívek se něčím vyznačovala. Místní děvčata měla vlasy dlouhé až do pasu, byly výrazně nalíčené a nosily velmi upnuté oblečení (většinou jen legíny a sportovní podprsenku). Američanky měly všechny vlasy svázané v uzlu na hlavě, make-up byl pro ně sprosté slovo a byly oblečené do volných triček a unisex kraťasů. Evropanky (ze Švédska, Německa, Litvy, Skotska, České republiky) se měnily podle situace, kdy jste je potkali. Když jste je překvapili doma, byly nenalíčené, v teplákách. Když jste je potkali ve škole, měly na sobě džíny/sukni a tričko a když jste je potkaly na večerní párty, byly výrazněji nalíčené a měly na sobě šaty.
Kdy a jak se to pro bohy stalo, že jsem ZASE považovaná za exota a jsem nabádána k tomu, abych to nepřeháněla (tj. nestarala se jak o druhé, tak o sebe)?
P.S. naštěstí můj blog není nikterak oblíbený, takže pochybuju, že by se dostal až k lidem, kteří byli v článku zmíněni. Pokud by však moji bohové měli tak silný smysl pro humor, že by se to tedy stalo, nechtěla jsem nikoho urazit. Článek je míněn jako sebelítostný plk nad nedostatkem poplácání po rameni.
P.P.S. pokud mě někdo z čtenářů chcete kritizovat za můj snobský, povýšený a pokrytecký názor, odpusťte si to. Moje okolí to za vás udělá z očí do očí.
Opravdu poslední P.S.: aby nedošlo k mýlce. U mě doma to (neustále) vypadá jak po výbuchu bomby. Nenosím podpatky, nelíčím se každý den, jenom když jdu někam ven (pokud to neobsahuje nákup nebo venčení psa). Jen se snažím.
svedkyne 
Chyba je v těch mladých holkách, snad to časem pochopí.
Podle mě je chyba v těch klucích (ve všech, i v tom mém)… Oni je opakovaně chválili a litovali za to, že děvčata měla tolik práce s pohoštěním (byly tam chlebíčky – kupovaná veka, pomazánka, šunka, rajče, okurka – kterých se nikdo ani nedotkl) a když se šlo na ohňostroj, tak je kluci přemlouvali, aby se oblíkly…
Pěkný postřeh. Máš foto těch slečen v průhledných tričkách?:D V kolika letech se láme tohle chování z morálky na ledabylost?
Foto nemám… pod jedním bílým tričkem prosvítala červená podprsenka, pod druhým černá… Podle mě se to neláme, buď je ti to od začátku jedno a nebo není.
Tak to pomalu nastává chvíle, kdy se pánské osazenstvo bude muset starat o své garde. Do teď jsme myslel, že muže dělá žena (bez dvojsmyslu). Spíš mě zajímalo kolik těm holkám bylo, když se teď chodí na party ukazovat spodní prádlo a tepláky k tomu.
Věk už jsem zapomněla, ale myslím, že se pohyboval okolo 23 let. Jinak s tebou naprosto souhlasím…
Já se s něčím takovým potkávám často. Dokonce se mnou jednou do třídy chodila holka, která nenosila nic jiného než vytahané tepláky a propocené tričko.
Oceňuji, že se staráte od druhé.
Slušné vychování souvisí se slušným chováním a to je pevně určené Bohem Stvořitelem a Spasitelem.
Žádní podřízení rádobybohové to nemůžou změnit. I když se o to snaží.
Jste normální. vyjádřila jste svým snažením, přípravou a donosem svéhio dílu pohoštění respekt a dík hostitelům. To, že oni nedokázali nic podobného, znamená, že jste rozhazovač perel. Srážky s nedovtipnými jsou časté, protože buranu a blbů je holt vždy přesila. A něco Vám prozradím: v časech raného maminkovství mi vadilo, že nestíhám pořádek jako ze škatulky, dělala jsem si rozvrh, která okna kdy umývat, jak generální úklidy v tom kterém pokoji – a potom jsem v čase naprostého nestíhání několikrát za sebou četla a slyšela cosi jako „bordel v bytě šťastné dítě“ a uvědomila si, že mám skutečně tak málo času, protože jsem s dětmi, něco s nimi dělám, pro ně dělám, ukazuju, předvádím, jsem s nimi venku a nekrafu znuděně u kafe s kámoškami. Takže následovalo udržování s rozmyslem a pracovní nepořádek je můj kamarád. Vím, kam sáhnout.
Skutečně jsou z nich dnes mladí lidé, co zírají, jak vyrostli v klidu a pohodě, kterou jinde postrádají, byli šťastní a jsou. Jako dospělí dokážou hodně ocenit. Pokud mají potíže, neskládají se jako šraňky, ale řeší a vítězí. A když ne, tak rodina podepře, nadechnou se a vezmou to kraulem. Nedejte se!
Upřímně doufám, že to budu mít podobně jako Vy 🙂 Díky za komentář!