Papírová města mě nenadchla. Říkám to dopředu. Dočetla jsem je jen proto, že dočítám všechny knihy (když už je načnu). Možná je to tím, že už nejsem (celkem dlouho) náctiletá, ale možná se mu tahle knížka prostě nepovedla (tolik jako ty ostatní, které se mi líbily i přesto, že nejsem věkově cílová skupina)… budete muset posoudit sami.
Lidé říkají, že přátele se neničí navzájem. Co vědí o přátelích? (Z písně „Game Shows Touch Our Lives“, The Mountain Goats).
„Věděl jsi, že v průběhu skoro celé historie lidstva byla průměrná délka života ani ne třicet let? Takže člověk mohl počítat tak s deseti lety opravdové dospělosti, ne? Nikdo si neplánoval důchod. Nikdo si neplánoval kariéru. Nikdo prostě neplánoval. Nebyl čas na plánování. Nebyl čas na budoucnost. Ale pak se život začal prodlužovat a lidi začali mít víc a víc budoucnosti, a tak o ní víc přemýšleli. O budoucnosti. A teď už se ze života stala budoucnost. Každý okamžik života se žije pro budoucnost – člověk jde na střední, aby se dostal na vysokou, aby dostal dobrou práci, aby si mohl koupit pěkný dům, aby si mohl dovolit poslat děti na vysokou, aby dostaly dobrou práci, aby si mohly koupit pěkný dům, aby si mohly dovolit poslat svoje děti na vysokou.“
„Káča. Čím víc ji roztočíš, tím líp funguje.“
Na začátku jsou všichni vodotěsná plavidla. A pak se stanou různé věci – lidi nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého. A plavidlo začíná tu a tam praskat. A jak začne praskat, konec je nevyhnutelný.
svedkyne 
Zbytečně ztrácíte čas. Měla byste si přečíst nejvydávanější a nepřekládanější knihu, která nejvíce ovlivnila svět. Je to prostě základ nejen pro náruživého čtenáře. Dokáže jí však pochopit a snést jenom ten, kdo má v sobě pokoru a lásku k pravdě.