SEDMILHÁŘKY (LIANE MORIARTY)
Jsem nemocná, což znamená, že jsem na několik dní zavřená doma a kvůli případné kontrole nemůžu vystrčit paty ven. Pro introverta naprosto ideální situace (navíc, když je konečně venku zrovna tak krásně!). Stoupla jsem si tedy před svou knihovnu a přemýšlela, do které knihy se pustím… a vyhrály to Sedmilhářky od Liane Moriarty.
Je to příběh se 3 hlavními hrdinkami. Jak je patrné z první věty, jsou to ženy. Celkově je to hodně ženská kniha, určená právě asi především ženským čtenářkám. Faktem je, že o takové knihy já většinou nestojím (u knihy Ženy, které běhaly s vlky jsem trpěla tolik, že jsem ještě nenašla odvahu ji dočíst), na druhou stranu je to kniha velmi čtivá, se zajímavým tématem a dobře vykreslenými postavami.
A o čem-že je to konkrétně? Představte si skupinu žen, které mají stejně staré děti a dávají je do té samé školky. Musí dbát na to, jak vypadají ony. Musí dbát na to, jak vypadají jejich děti a musí dbát na to, jak vypadají jejich životy v očích ostatních (např. ex-manželů, kteří se svou novou ženou dávají své dítě do té samé školky). Každá z nich si něčím prochází a každá se děsí toho, že to ostatní objeví. Pro všechny je prostě hrozně důležité, jak se jeví navenek. To, co se jim děje, jsou schopny nějak překonat, ale nezvládly by, kdyby se o tom dozvěděl někdo další.
Takhle podivně už je prostě naše společnost nastavená (teda doufám, protože jinak jsem divná jenom já). V knize se to autorce daří vykreslovat místy dost humorně, ale pravdou je, že se to dotýká každého z nás – a asi ne jenom žen.
Výchova dětí a proplouvání vztahy, domácí násilí, rozcházení se a nevěry, to prostě k životu často patří. Každý si s sebou něco neseme a nic není tak dokonalé, jak se zdá cizímu pozorovateli z facebookovských statusů (na kterých jsme všichni dokonalí).
svedkyne 