O noci, která nikdy nebyla, aneb moje soužití s blondýnkou v Izraeli

Cílem mého krátkého článku je poskytnout druhý a úplný pohled na Svědkyni jenž je na svoji křížové výpravě po svaté zemi. Jestli se ptáte kdo jsem, tak vězte že jsem její věrný společník na cestách. Dalo by se říci ze jsem něco jako cvrček z pohádky o Pinokiovi. Tak jako cvrček Geminy, tak i já jsem zástupcem svědomí a co je bezesporu důležitější, tak hlavně Svědčininy paměti (protože nikdo nemá tak dokonalé blackouty jako Svědkyně). Takže pokud jde o ty důležité momenty a mezníky v jejím životě, tak právě na ty jsem se stal za posledních par měsíců expertem.

Nejprve musím přiznat, že jsem docela zmatený z toho, že ve všech článcích mé oblíbené blondýnky nejsem ani jednou zmíněn. Asi nechápete, jak se mě dotklo, když jsem se to dozvěděl. A to tvořím nedílnou součást teamu. Dokonce musím říct, že se považuji za páteř naší malé sociální skupiny. Avšak ani tak o mě nenajdete žádnou zmínku, teda abych Svědkyni nekřivdil, tak jednou se o mě zmiňuje v souvislosti s jídlem.

Nechápu, já opravdu nejsem závislý na jídle. Pokud jde o lidi z mezinárodní školy, tak mě a Svědkyni považují za neoddělitelná siamská dvojčata. Nebo něco co je společné a nerozdílné. A když náhodou si dovolím vyjít ven ze svého pokoje a není po mém boku blondýnka, tak musím odrážet vytrvalé otázky všech okolo. Jako například co se stalo, kde je ta blondýnka a „jsi v pořádku?“. Nejsi přeci úplný. Takže nyní asi chápete proč jsem byl tak zmatený, že se nenacházím v článcích.

Takže když bych měl popsat náš pobyt v Haifě, tak nesmím zapomenout na naší první společenskou hru pro tři lidi až dvěstětisíc obyvatel. Pojmenoval jsem to „rýmečka z Dejvic“. Princip je snadný infikuj co nejvíce spolužáků v co nejkratší době (Američani jsou za dva body).

Myslím, že strašná škoda je to, že Svědkyně nemluvila ve svých článcích o svém pokoji, protože tento pokoj ve kterém právě smolím tento paskvil, by mohl vyprávět. Nejen, že dle mého názoru je to centrum všech akcí, ale bezesporu je i symbolem našeho státu, protože je malý, hlučný, plný alkoholu a veselých lidí. Abych nezapomněl sousední Německo se zde bez pozvaní prohání jako za války ( btw. sousedka je Němka a Ruska).

A teď už konečně k těm tíženým momentům v životě Svědkyně. Mluvím o části jejího života které jsou úplně ztracené. Jde především o třetí hodinu ranní až do probuzení. To je pravděpodobně ten nejzábavnější čas. Ani si nedovedete představit jak dokáže být tvrdohlavá roztomilá. V této době jsou často získávaný balónky. Teď se divíte jaké balónky. Prostě a jednoduše je krapet ulítlá na obyčejné balónky. Takže když je nablízku nějaký balónek, tak se jeho vlastník v příštích par vteřinách změní. Kdybyste tak mohli vidět pokoj po party, protože je to tady jako na pouti (spousta balonků, hranolky a hlava se nám motá jako na kolotoči). Takže co Vám budu povídat, tolik zážitků za tak krátkou dobu jsem ještě v životě neměl.

PS: V příštím díle Vám povím něco o hře „najdi Johna“ a hlavně jak dokáže Svědkyně najít párty na kilometry daleko. Plus nějaké typy a triky.

 

Agi