Nechci to zakřiknout, ale v poslední době jsem měla (opět) štěstí, co se výběru knih týče… vezměme to popořáku:
Já jsem Malála (Malála Júsufzajová, Christina Lambová)
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst okamžitě poté, co vyšla. Klidně v angličtině, pokud nevyjde česky. Proč? Malálin příběh sleduji od začátku… je to totiž příběh dost neobyčejný.
Malála je obyčejná malá holka. Vyrůstá v Pákistánu, obklopená starobylými tradicemi, které sledují islámské, paštúnské a buddhistické kořeny. To, co ji odděluje od ostatních je hlavně její rodina. Vyrůstá totiž ve velmi liberálně-demokraticko-intelektuální rodině. Její otec si splnil sen a založil vlastní školu, ve které Malála prakticky vyrostla. Když čtete první polovinu knihy, nemůžete se úplně ubránit srovnání s Hermionou z Harryho Pottera. Malála je totiž šprtka. Musí být ve třídě nejlepší a volný čas tráví samostudiem. Chce být nejlepší, protože chce využít příležitosti, kterou dostala a chce to někam dotáhnout…
Nicméně k tomu, aby mohla svůj sen naplnit a aby vůbec mohla chodit do školy ji brání jedna taková drobnost… talibán. Malála popisuje ve své knize, jak to vypadalo, když talibánci přišli do jejího města. Jak jimi z počátku všichni opovrhovali, pak začali nabírat první příznivce, když se zaměřili na sociální otázky konkrétního města a nakonec město ovládli pomocí strachu. Byla jen otázka času, kdy fanatici a extrémisti, kteří talibán vedli, zakážou dívkám (krom mnoha jiných věcí) i vzdělání. Ale ani když začali vyhazovat dívčí školy do vzduchu, nezabránili tím dívkám k přístupu ve vzdělání. Do školy chodily oklikou, učebnice schovávaly pod šátky… bály se, ale nevzdávaly se.
Malála, i když samozřejmě také měla strach, ani na vteřinu nepřemýšela nad tím, že by se studiem skončila. Její svobodomyslný otec je pro ni obrovským vzorem a tak díky jeho „kontaktům“ začala s rozhovory pro místní i zahraniční televize, rádia apod. Malála byla sebevědomá díky rodinému prostředí, ve kterém vyrůstala. Její dědeček byl duchovní mluvčí, její otec začal být známý iniciátor a organizátor akcí na podporu vzdělání a ona se jim chtěla vyrovnat….
Povedlo se jí to. Začala být známá a všimnul si jí samozřejmě i talibán. Když ji bylo 15 let, cestou ze školy vtrhli mladí talibánci do „autobusu“, ve kterém Malála jela a postřelili jí do hlavy. V tu dobu už byla Malála relativně „slavná“ a vláda cítila potřebu se o ní postarat. Šlo o politickou otázku, kdy pákistánská vláda tvrdila, že talibán byl na území Pákistánu poražen a celé území je pod kontrolou. Pokud by však mladá dívka, známá díky svému boji za práva žen na studium, zemřela na následky zásahu talibánu, vyšlo by najevo, že to není až tak úplně pravda….
Kniha se čte pěkně. Asi jí budou více rozumět ženy, protože je skutečně napsaná z ženského (a ještě k tomu relativně dětského) úhlu pohledu. Ale rozhodně doporučuji všem, aby si ji přečetli (stejně jako třeba Tři šálky čaje). Pochopíte z ní totiž, že ne každý muslim je terorista. Že většina muslimů má problém s tím samým, s čím mají problém lidi po celém světě a teroristy nenávidí možná ještě víc, než my (protože jim ohrožují – krom jejich životů – i jejich každodenní rutinu). Ale i to, jak nás – „západní svět“ – vnímá běžný člověk z toho světa muslimského. Malála je obyčejná holka, která ráda kouká na své pořady v telce a čte Stmívání pořád dokola… akorát že nosí šátek, mluví arabsky (paštůnsky, anglicky a já nevím jak dál) a bojuje za to, aby mohla chodit do školy.
To, co se mi ale na knize líbilo nejvíc, byla velká vlna solidarity a uznání, která se zvedla napříč celým světem poté, co byla Malála postřelena. Kolik lidí jí nabídlo pomoc, kolik lidí jí skutečně pomohlo a kolik lidí na ni jen myslelo… to bylo prostě úžasné. Dojalo mě, že tolik lidí dokáže nezůstat lhostejní.
Malála byla postřelena ve svých 15 letech. Málokdo ji dával šance na přežití, ale přesně na své 16. narozeniny měla projev na půdě OSN (kde si nelze nepovšimnout jejích naprosto dojatě hrdých rodičů v pozadí) a o rok později se stala nejmladší držitelkou Nobelovy ceny…. a víte co? Tohle není beletristická fantazie…. ale… skutečný příběh.
http://eshop.knihydobrovsky.cz/eshop-jmenuji-se-malala-615618.html
Organizace, kterou Malála založila: http://www.malala.org/
Blog, který Malála tajně psala pro BBC o běžném životě pod nadvládou Talibánu: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7834402.stm
Moje výpisky:
Táta mi říkával: „Připojím se ke každé organizaci, která usiluje o mír. Jestliže chceš vyřešit spor nebo se zbavit konfliktu, tak úplně první, co musíš udělat, je říct pravdu. Když tě bolí hlava, ale doktorovi namluvíš, že máš břichabol, jak ti pak může pomoct? Musíš mu říct pravdu. Pravda osvobozuje od strachu.
Otci se příčila skutečnost, že většina lidí raději mlčela. V kapse nosil básničku od německého teologa Martina Niemöllera, jenž žil v nacistickém Německu:
Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro socialisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl socialista. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl katolík. Pak si přišli pro mě, a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se za mne postavil.
Někdo mi dal knihu Alchymista od Paula Coelha, bajku o mladém pastýři, jenž v honbě za pokladem cestuje k pyramidám, zatímco celou dobu ho má doma. Knihu jsem si zamilovala a četla ji pořád dokola. „Když něco chceš, celý vesmír spojí síly, aby ti pomohl toho dosáhnout,“ píše se v knize. Myslím si ale, že Paulo Coelho se nesetkal s Talibánem ani našimi politickými budižkničemy.
Oživovatel (Seth Patrick)
Tuhle knížku jsem si koupila především díky slevové akci na http://www.ebux.cz jinak bych asi neměla odvahu riskovat. Nemám totiž moc ráda detektivky… Nicméně… díky bohům za slevové akce!
První polovina knihy a větší začátek druhé poloviny mě dostaly a nepustily. Nebyl den, kdy bych do práce dojela ve stejný čas jako vždycky, protože jsem pokaždé přejela zastávku. Pokaždé jsem skončila jinde a pokaždé se musela vracet. Ale stálo mi to za to…. mám ráda ten pocit, když vás kniha pohltí.
Příběh je o tom, že se objevily schopnosti u některých lidí, kdy za určitých podmínek mohou na krátkou dobu oživit zemřelého člověka. Kniha je z doby, kdy jsou oživovatelé běžnou součástí společnosti a pracují buď pro soukromou sféru, nebo v rámci policejního vyšetřování jako forenzní technici sui generis.
Hlavní postavou je mladý oživovatel, jenž svou schopnost objevil, kdy nečekaně oživil svou matku, která zemřela při automobilové nehodě. Po této zkušenosti se uzavřel a žije osamělý život, jehož hlavní a jedinou náplní je práce – oživuje oběti násilných trestných činů a snaží se pomocí jejich svědectví usvědčit vraha. Jeho prostřednictvím objevujeme konkrétnosti toho, co za oživováním je. Nevolnosti, které oživovatele trápí, stejně jako myšlenky a vzpomínky člověka, kterého oživují… Není prostě jednoduché se někomu, kdo právě zemřel, nabourat do hlavy. Navíc někomu, kdo zemřel násilnou smrtí….
Víc raději prozrazovat nebudu…. měli byste mi prostě věřit, že to stojí za přečtení 😛
svedkyne 
To je úžasné, kolik toho dokážete přečíst. Já čtu jednu knihu už několik let.
Malálu jsem viděl ve zprávách. Chce vstoupit do politiky. Určitě ne každý muslim je terorista, stejně jako třeba ne každý křesťan je modloslužebník.
Oživování zemřelých – ve vymyšlených příbězích může být něco málo pravda. Není to první kniha, kde se o oživování zemřelých píše. Díky Bohu. Důležité je zachovat si schopnost rozlišit realitu od fantazie. Čtením vymyšleností si to člověk ztěžuje, třeba tím, že něco pravdivého může považovat za vymyšlené a naopak.
Přeji hodně štěstí při dalším výběru knih.
Děkuji.
Malála chce vstoupit do politiky od útlého dětství. Je to její sen a doufám, že se jí podaří ho splnit. Nejen že „ne každý muslim je terorista“, ale naprostá většima muslimů nejsou teroristy a naopak jimi opovrhují a pohrdají, protože teroristé nemají s islámem (krom jeho očerňování) nic společného.
Kniha o oživování zemřelych může mít za účel nejen napnout čtenáře, ale třeba ho zkusit konfrontovat s jeho vlastní morálkou a hranicemi, za které by byl ochotný zajít…. nebo ukázat, že svět není černobílý.
Kniha o oživování – chápu, konfrontace myšlenkového světa, morálky a hranit mezi autorem knihy a čtenářem může být třeba i prospěšná. Já se raději těmto knihám však vyhýbám.